Lancknechti:
Slovo "Landsknecht" se objevuje v němčině okolo roku 1470 a znamená zemský
sluha. Kolem roku 1500 se změnilo na"Lanzknecht" (česká gramatika
lancknecht) lanze - kopí (píka) se stalo nejběžnější zbraní pěšáka.
Landsknechti byli pěší vojáci německých císařů Maxmiliána I (1493-1519) a
jeho vnuka Karla V. (1519-1556). Landsknechti částečně převzali zvyklosti a
taktiku od Švýcarů. Jakmile "Obrist" - plukovník, dostal jmenování od
císaře, postupně jmenoval kapitány, kteří veleli praporům, a poté, co bylo
vše připraveno, byli vysílání bubeníci k verbování. Větším problémem než
postavit vojsko, bylo odmítnout ty, kteří byli buď neschopni nebo příliš
uboze vybaveni. Vyhlášení plukovníci, jako Frundsberg a von Sickingen byli
schopni postavit armádu o 20 000 pěšácích v rozmezí týdnů. Naverbovaní
byli shromážděni na kontrolní přehlídku - Mustrunk. Pluk tvořila pestrá
směsice sedláků, tovaryšů, studentů, kteří byli přitahováni výdělkem,
kořistí, dobrodružstvím a také synů bohatých patricijů, kteří narukovali v
zájmu rodinné cti. Zhruba čtvrtinu vojska tvořili zkušení vojáci -
Doppelsoldneři, kteří dostávali dvojitý žold - 8 zlatých za měsíc a měli
právo nosit honosný oděv. Landsknechti vůbec si libovali v bohatě
prostřihávaném a barevném oblečení až pitoreskního vzhledu.
Hlavní zbraní landsknechtů byla přes čtyři metry dlouhá píka. Důstojníci
a dopplsoldneři byli vyzbrojeni halapartnou. Obouruční meč, také výzbroj
doppelsoldnerů - sloužil mimo jiné k rozrážení řad pík a k jejich
přesekávání. Jako ruční palnou zbraň používali landsknechti arkebuzu,
opatřenou doutnákovým zámkem. Nejčastější poboční zbraní býval Katzbalger -
meč s esovitou záštitou, ale také tesák nebo meč. V rukou landsknechtů
můžeme vidět též prapory obvykle čtvercového tvaru na krátké násadě -
Fähnlein - toto slovo označovalo i jednotku vojska zhruba o 400 mužích.
Prapory v rukou lancknechtů sloužily k organizaci vojska. Tyto prapory umožň
ují takzvané mávání vlajkou, které se dodnes provozuje při slavnostech v
Německu a Švýcarsku.
Landsnechti dosáhli na bojištích proslulosti a byli najímáni i "na druhé
straně". Po bitvě u Raveny (1512), kde bojovali na straně vítězných
Francouzů, nařídil Maxmilián I všem landsknechtům ve francouzských službách
návrat domů. 800 landsknechtů, kteří císaře neposlechli, se stalo základem
legie černých landsknechtů, tito byli u Novary (1513) zdecimováni
Švýcary a zajatci popraveni. Zbývající jednotky byly u Pavie rozsekány
císařskými landsknechty plukovníků Frundsberga a Emse.
Vzrůstající nedisciplinovanost, internacionální angažovanost, rozvoj
palných zbraní, to mohou být příčiny zániku landsknechtů, každopádně ve
druhé polovině 16. století začíná křiklavý kostým mizet a samo slovo
lancknecht ustoupilo termínu "keiserlicher Fussknecht" (císařský pěší
voják).
Nejznámější bitvy s účastí lancknechtů:
1492 - u Běláku (Villach) v Korutanech
1504 - u Schönberga v Bavorsku - porazili české žoldnéře
1511 - mezi Imolou a Bolognou (Itálie) - porazili benátsko-papežské síly
1512 - u Raveny (Itálie) - na straně Francouzů
1513 - Crezzo (Itálie) - porazili Benátčany
1513 - u Novary (Itálie) - černí lancknechti zdecimováni Švýcary
1515 - Marignano v Itálii - černí lancknechti porazili Švýcary na straně
Milána a císaře
1522 - La Bicolla v Itálii - porazili Švýcary, kteří bojovali na straně
Francouzů
1525 - u Pavie v Itálii - rozsekali císařovi lancknechti černé lancknechty
1527 - dobití a vydrancování Říma
1532 - porážka Turků u Vídně
1547 - u Mühlbergu - účast na porážce německého protestantského spolku
|
