Znovu jsem se setkal s tím, že ne každému je jasné, koho označujeme slovem marodér. Původ tohoto slova je jen lehce zamlžený, prameny jsou dva, nicméně datace a celkový význam jsou jednoznačné.

Hned v úvodu třicetileté války se na českých bojištích objevil hrabě Jean de Merode (1589 - 1633). Hrabě Merode pocházel ze staré brabantské šlechtické rodiny, která dostala roku 1473 titul baronů de Petersheim, roku 1483 hrabat d Oolen, dne 19.6.1622 titul hrabat Svaté říše římské, dále dne 20.5.1625 titul markýzů de Westerloo (a dne 1.5.1686 titul knížecí de Rubempré, čehož se ovšem náš Honzík nedožil).

Hrabě Merode začínal ve španělských službách, později přešel k císaři a od roku 1619 bojoval v Čechách, kde jako plukovník velel od roku 1623 pod Valdštejnem, zvláště úspěšně ve Švýcarsku a v Itálii.

Plukovník Jean de Merode (někdy též uváděn jako Johann nebo Jan) získal po pobělohorských konfiskacích v čechách část Úštěckého panství, kterou však roku 1630 prodal litoměřickým jezuitům.

Roku 1631 byl jmenován generálem a jako polní maršálek padl 28.6.1633 v bitvě u Hessisch - Oldendorfu.

Ještě v době, kdy velel v čechách císařskému pluku, se stal mezi lidem nechvalně známým. Jeho pluk měl velmi mnoho nemocných a raněných. Tito muži nezvládali při přesunech vojska držet krok s hlavním tvarem a táhli roztroušeni krajem v tlupách ve stopách přesunující se armády. Tyto tlupy se rozrůstaly o další vojenské flákače a polodezertéry. Tlupy bez jakéhokoli velení a jakékoli morálky žebraly a rabovaly mnohem hůř než normální spížovní oddíly.

Zkomolením francouzského slovesa marauder (plenit, loupit, krást na poli) a podle jejich přiřazení k pluku hraběte de Merode vzniklo velmi rychle mezi českými lidmi označení marodéři, marodovi muži.

Marodér je tedy voják, který pro své skutečné nebo předstírané zranění či onemocnění netáhl přímo s vojskem, ale potloukal se mu v patách, rabujíc a loupíc.

Dalším označením pro marodéry bylo staré české slovo šnorcháři, vzniklé pravděpodobně z německého základu.

Francouzské slovo maraudeur dnes označuje vojáka záškodníka. Viz slovnik.seznam.cz.

* * * * * * * * * * * * * * * * *

Znak rodu Merode:
Uvnitř modrého pilovitého lemu ve zlatě čtyři červené kůly. Korunovaná přilba s červeno-zlatými přikrývadly nese zlatě okřídleného červeného draka. Později se objevují ještě dva zlatí gryfové jako štítonoši. Pravý s křídly zlatým a červeným, levý opačně s červeným a zlatým. Oba drží prapory, pravý zlatý se čtyřmi červenými kůly, levý s celým štítovým obrazem.
Devisa: PLUS D´HONNEUR QUE HONNEURS (více cti než poct) zlatá na červeni. Spolu s knížecím stavem přibyla ještě knížecí koruna s pláštěm, který je shodný s obrazem štítu a podšitý hermelínem.

* * * * * * * * * * * * * * * * *

Jacques Callot - další rytiny