Sledujte také :  Hosting Onlio, a.s. |
 logo český šerm
   | uživatel :guest | zaregistrovat | přihlásit |
   

Husité na Moravě 23. září 2004 12:30:00
 

V sobotu 18. září 2004 se konal Historický den města Oder, jehož součástí byla mimojiné komorní husitská bitva. Slavností se zúčastnil náš dopisovatel Roggy a sepsal pro nás-vás své dojmy z této akce:

Za prvé, jsem centralista. Ne snad, že by se mi odlehlé kouty naší vlasti nelíbily, ale kromě jiného nějaká delší cesta pro mě jako studenta většinou znamená i větší finanční zatížení. Vzdálenost je tedy jedním z kriterií a když už se vypravím někam daleko, musím k tomu mít důvod. Za druhé, když tak přemýšlím o reportážích, které jsem napsal, vždy jen chválím. Jenže tentokrát i kdybych chtěl, tak bych nemohl nechválit. Historické dny v Odrách totiž postrádaly jakýkoliv prvek, který by si nezasloužil chválu. Celý tento počin byl ukázkou toho, co všechno lze zvládnout, když je dobrá vůle. A také, že i malé městečko může mít program srovnatelný s velkými akcemi podobného druhu. Malá a komorní atmosféra dodávala celé akci další netušené kouzlo, že kdo tam nebyl, o mnoho přišel.

Přehršel muziky, šermu, řemesel i tance, a tomu všemu korunovala rekonstrukce událostí z let 1426 až 1427, kdy město Nový Jičín oblehl husitský hejtman Jan Tovačovský. Ale začněme pěkně od začátku.
Hlavní linie dění se konala v zámeckém parku téměř uprostřed města. Vyrostlo zde několik historických stanů i kulisy pro nadcházející bitvu; několik míst bylo zasvěceno dětským hrám. Malí zájemci si mohli vyzkoušet střelbu z luku či jiné rytířské kratochvíle, o které byl stále velký zájem. V devět hodin pak hlavní organizátor a mozek celé akce Siba zahájil program. Na pořadu byla ukázka zbraní i výstroje, již zmíněné dětské hry a podobně.

První bitva měla malé rytíře. Setkali se totiž mladí žáci oderských škol, jedni za husity a druzí za oderské pány a křižáky. Bojovalo se dřevěnými meči, přesto urputnost zápasu ukazovala, že mladým bojovníkům jde o vše. Přišlo mi to jako vcelku chytrý nápad. Děti se tak samy mohly účastnit programu, zabojovat si a případně i zvítězit; rodičovstvo také fandilo a vůbec, je vidět, jak vlastně celé městečko žilo historickým dnem.

Ve dvě hodiny se šermíři seřadili do dlouhé kolony a následoval průvod městem. Třicet až čtyřicet přítomných asi z deseti skupin historického šermu sice nevytvořilo takovou masu jako v Kolíně, nicméně i tak myslím, že místní si přišli na své. Vpředu kráčel bubeník, za ním vlajkonoši, městská honorace, dokonce ani jezdci na koních nechyběli. Cílem pochodu byla radnice, před kteroužto předvedeno něco z mnohých umění bylo - boj, hudba i kejklířství - a starosta následně zapůjčil na jeden den klíč od města. Odměnou za to jim byla velká bitva.

Tedy, velká, na tamní poměry velká. Ale rozhodně nešlo o žádnou frašku. Přestože vojska čítala každé tak po desíti, patnácti mužích, pečlivě zpracovaný scénář, chytrá choreografie a mnozí kouzelní efektové dodaly střetu husitů s katolickými pány své velké kouzlo. Nechybělo dobývání hradu, rozsáhlá dělostřelba i střelba z píšťal, střety na bitevním poli, ranění, mrtví, napínavé duely a dokonce i město bylo husity nejenom vyrabováno, ale i doslova vypáleno. Na tak malý počet bojujících to byl myslím výkon veliký.

Velké plus této bitvy bylo totiž i v samotné organizaci. Nejenom, že se účastnili lidé pozvaní (tedy ověření), ale ani nácvik nebyl odfláknutý, každý věděl, co má dělat, a hlavně, věděli to i velitelé a dokázali své lidi korigovat. A přestože šlo o zkušené šermíře, nechyběly ani základní údaje, které údery jsou dovolené, co se smí a co se nesmí, na co dávat pozor atd., a upozornění, že by se mělo umírat... což jsem zažil vůbec poprvé. Spíš by se taková instruktáž hodila například na Libušíně, kam jezdí spousta nováčků.

Keltik

Po hodinové bitvě pak následoval další velmi bohatý kulturní program. A to ani nepočítám výstavu v zámku, týkající se historie Oder, nebo i připravenou procházku po historických památkách.
Jako první přišla na řadu hudba. A opět to byl objev pro mě velmi příjemný a neočekávaný. Hudební skupina Codex nejenom, že vypadala hezky na pohled (zvláště některé sličné hudebnice), že byli sympatičtí, ale i jejich hudba, zejména středověké písně a sem tam i nějaká lidová, měla hodně do sebe.
Nechybělo divadlo pro děti a co by si také děti počaly bez rytířského klání. Pro jejich pobavení si vystoupení připravila skupina Ultimum dei gracia, která čítala čtyři lidi a dva nádherné koně. Ukázali, že nejenom oni mají koně, ale hlavně, že i sami koně mají skvělé jezdce. A když už jsme u rytířů, nechyběl ani rytířský turnaj pěších, který připravila skupina historického šermu Keltik.

A to stále není všechno! Oderská skupina scénického tance Ferda také předvedla své umění a musí se uznat, že tam daleko na východě tančit umí. To už se pomalu stmívalo, pohlazením na duši byla skupinka flétnistek Falsum Artis, která nás seznámila převážně s duchovními písněmi středověku. A v okamžiku, kdy se setmělo, nesměla chybět ohňová show v podání Svobodných sedláků. A i tady musím smeknout klobouk, protože i přes některé detaily (například podruhé opakovaný souboj, který jsme předtím shlédli v turnaji; ale to už je ona tak zvaná profesionální deformace) to pokládám za jednu z nejlepších fireshow, jakou jsem viděl.

Tím také historické dny v Odrách skončily, následoval úklid, posezení v kruhu přátel u krbu a druhý den ráno už jenom opět dlouhá cesta nazpátek.
Odvezl jsem si domů hodně silných dojmů, skvělé vzpomínky i jedno hezké cédéčko od Codexu. Vzhledem k tomu, že jsem tam skoro nikoho neznal, i několik nových známostí. Vyblbnul jsem se do sytosti, nevěřícně kroutil hlavou nad tím, že hlavní organizátor celé akce, Siba, zvládal účinkovat v devadesáti procentech vystoupení (jak v pohádce, tak v rytířských kláních, tančil i plival oheň) a tímto mu vzdávám velký hold. Protože šlo vážně o jednu z nejlepších akcí, na kterých jsem byl. I když málokdo tuší, že něco takového se vůbec uskutečnilo. Což je škoda. Věřím, že příští rok to bude lepší.

Roggy

 
Hodnotit: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 (známky jako ve škole)
zpět
webmaster