Sledujte také :  CAHF - Česká asociace šermířů | 1.Asociace divadelních a filmových šermířů | eHerold | Livinghistory.cz | Šermíři.cz | Šerm.sk | Šermířský bazar | Hosting Český Web, a.s. |
 logo český šerm
   | uživatel :guest | zaregistrovat | přihlásit |
 
Anketa
celkem hlasů
Aktuální diskuse
FOTKY Z BITEV a jiných šermířských akcí....
(celkem 2001 ) 2001 nových
Bitva SOEST 2019 2.-4.8.2019
(celkem 1 ) 1 nový
Prodám paví pera
(celkem 3 ) 3 nové
Litoměřické vinobraní 2018
(celkem 1 ) 1 nový
Kováři, mečíři, zbrojíři
(celkem 4355 ) 4355 nových
Bitva v Bulharsku (Šumen 23.-24.9.2017)
(celkem 1 ) 1 nový
Jak byste si představovali, že by měla vypadat dobrá třicítková bitva?
(celkem 51 ) 51 nových
Taktika, strategie a produkce situace v boji
(celkem 33 ) 33 nových
Jaký byl Děvín aneb kterak Čert zapadl
(celkem 5 ) 5 nových
Evropa okolo roku 1000
(celkem 9 ) 9 nových

Medievum Market: E-shop, na němž naleznete exkluzivní dárky s
historickou tématikou, historické repliky, keramiku, historické sklo i
netradiční zážitky.

Mojsheho żop: noże, spony, nákonżí... Kvalita za dobrou cenu.
seznam témat -> Ucta ke zbrani

Pokud chcete přidat nový příspěvek musíte být zaregistrován  | nové zprávy : dolů
Ronšperk 16. duben 2008 09:53:10
Siegfried: To je bohužel pozůstatek romantizmu notně podporovaný filmovou produkcí :-)
Bormi: Jo to je přesné. V takovém případě mám ke všem svým zbraním velmi osobní a kladný vztah a k jedné úctu. :-)
Wothan: Není to už spíše respekt :-))
Siegfried 16. duben 2008 09:45:16
Nevím zbraň je zbraň. A podle toho se k ní chovám... :) A přestože mám pár obstojných mečů, nejradši mám svojí kůsu :) Ikdyž nová ušatice bude obvzláštní mazlíček...
Na druhou stranu meč potřebuje více péče než hrubě vykovaná dřevcovka, má li zůstat v pěkném stavu, tedy dám mu jí tolik co potřebuje, ale to nedefinuje jak moc ho mám rád :) ještě více péče potřebuje správně udělaná kuše a pokud bych takovou měl jsem si jist že bych si jí musel dělat sám po tak dlouhou dobu, že by nešlo k ní nemím osobní vztah... :) Ale o už je vztah mistr (výrobce) a dílo...
Ale nejvíce uchcávám z těch co hledají v meči duši, s ohněm v očích hledíc.... :) to si občas dopřeju i ten luxus zabodnout vyvoněného Lobka do země :) Což jinak považuju za prasečinu :)
Wothan 15. duben 2008 21:26:53
Na druhou stranu třeba mám takový maličký raně středověký palcátek, kterému se familierně říká Pan Korálek a Modří vědí proč, tady bude nějaká úcta na místě :-)
Bormi 15. duben 2008 19:42:46
Často je tu zmiňovaná "úcta" - tedy psáno v uvozovkách. Stejně jsem se tu nechal strhnout k psaní o "úctě" o něco níž i já. Proto si myslím, že je třeba si uvědomit, co to vlastně úcta v pravém slova smyslu je a co my tady na fóru většinou úctou nazýváme. On už to tu napsal i Broďan. Úcta v pravém slova smyslu je na místě u nějaké výjimečné zbraně (např. zbraň historicky významné osobnosti). Každý má určitě nějaký vztah ke své zbrani, to je samozřejmé. Někdo vřelejší, někdo méně vřelejší. Někdo si své zbraně váží jako věci, která mu slouží, jiný ji bere i jako určitý symbol. Správný název této diskuse by měl dle mého názoru být "Vztah ke brani", protože mám dojem, že právě to tu většinou popisujeme - vztah ke zbrani, ne úctu.
Ronšperk 14. duben 2008 12:26:18
Já vlastním několik zbraní. A ke každé mám jistou "úctu" v rámci její nákladnosti a práci která se v ní skrývá. Nepřeháním to fantaskním tvrzením o duši zbraně. Nicméně její důležitost pro mne,údržba apéče o ni se dá označit za úctu. Jinak (ale také dobře) pečuji o kovanou sekyru a jinak o rytý meč který je posvěcen.
Padlo 13. duben 2008 23:09:45
Reznik: nojo, se dalo cekat ze se ozves zrovna ty :-D, ze uz me to ani neprekvapuje.
Víťa 13. duben 2008 18:33:56
Řezník(13. duben 2008 18:27:01) : od čeho si myslíš, že jsou na mečích záštity? Když máš každou ruku prodlouženou máš k dispozici dokonce dvě ;)
Řezník 13. duben 2008 18:28:35
kregan(12. duben 2008 21:04:09) : Abys vyrobil "Kyris" musíš kromě lopaty ještě zdevastovat jazyk mateřský...
Řezník 13. duben 2008 18:27:01
Padlo(13. duben 2008 16:20:45) : Mno a s těma prodlouženejma rukama, jaký je to na záchodě?
Padlo 13. duben 2008 16:20:45
Pánové a dámy, musím řici, že hodně z vás mne svým stanoviskem ke zbrani udivuje. Pokud zbraň definujeme jako předmět za tímto účelem vyrobený, nemůžeme počítat do zbraní předměty, které se tak použít dají ale jejich původní účel je jiný, tedy zbraň není lopata(fuj) ani lešenářská trubka.

Co se týče zbraní, myslím, že všeobecně nějaký projev úcty zasluhují, když už nic jiného tak alespoň dobré zacházení a nezneužívání. Zbraní by se člověk měl ohánět jen v případě, že není jiná možnost(nepočítám trénink).
Ve středověku mnohokrát funkční zbraň znamenala přežití.
Samozřejmě, že závisí na druhu zbraně, např. k píkám nebudeme mít tak vřelý vztah jako k meči(jinak nic proti tyčovkám samozřejmě).

Já osobně beru své meče, jako prodloužení mých rukou, starám se o ně, nezneužívám je, a pokud je půjčuji, tak leda na požádání a jen důvěryhodným lidem. Chovám k nim úctu, protože se staly součástí mě sama, je to pro mě víc než předmět.
Proto mě zaskočily názory některých z vás, kteří tvrdíte, že je to "jen věc" a když doslouží, zbavíte se jí a pořídíte novou. Jasně, je to názor každého z vás.
Toť vše, pusťte se do mě.
kregan 12. duben 2008 21:04:09
thorkell(11. duben 2008 11:43:58) : A když zlomíš násadu, tak si z plechu můžeš udělat pěknej kyris.
thorkell 11. duben 2008 11:43:58
Styr 11. duben 2008 10:27:32 = ale jdou na ní dobře péct placky a po drobné úpravě i smažit lívance! Proto bych tento pracovní nástroj vzal na milost :)
Styr 11. duben 2008 10:27:32
Pike(11. duben 2008 10:16:38) :
NE! LOPATA PROBOHA NE!!! Je to totiž pracovní nástroj a zavání prací. Této věci se chci nadosmrti vyhýbat!
Pike 11. duben 2008 10:16:38
Styr(11. duben 2008 10:10:50) : Ano. S kamarády jsme přišli na to, že z kopí vznikla postupným vývojem lopata. Oproti kopí má řadu výhod. Dá se o ni opřít i brada, aniž by vám hrot vylezl temenem hlavy ven. Nezajíždí do země, když se o ni opíráte. A dole má takovou opěrku, na kterou se dá odložit noha.
Styr 11. duben 2008 10:10:50
Nechci nějak mystifikovat, ale já jsem bral vždy zbraň jako oporu. Proto jsem si asi nejvíc oblíbil kopí, protože se o něj dobře opírá a jde i nenápadně usnout :-)
thorkell 09. duben 2008 16:55:32
Abychom si vůbec rozuměli, tak bychom nejprve měli definovat, CO je to zbraň a co budeme v naší diskusi považovat za zbraň. Nemůžeme o čemkoliv debatovat, když si jeden pod tím pojmem představí meč a druhý lešenářskou trubku (Řezník promine, ale jeho nápad a podání mne nadchly).
Já se třeba snažím nepoškozovat (špatným užíváním apod.) všechny věci a není to otázka peněz: prachů mám dost, ale myslím na to, že zničenou věc musím vyhodit a tím nabobtnám nějakou skládku a koupím si novou...prostě je to u mne spíše zprostředkovaný vztah k životnímu prostředí a práci lidských rukou (hm, ve skutečnosti to jsou kecy, kupuju si mlíko v PET lahvi:)) ) A tak nějak nahlížím i na meč...
Wothan 09. duben 2008 16:31:17
Broďan: ovšem v jeho případě to byl záměr, protože počítal s tím že když soupeře nezabije, dorazí ho otrava krve :-)
Řezník 09. duben 2008 16:02:55
alistaire(09. duben 2008 14:49:37) : Nebo takovej silnostěnnej popelník...:-)))
alistaire 09. duben 2008 14:49:37
Řezník(09. duben 2008 10:53:04) : vono zase půl cihly v ponožce je půl cihly v ponožce...
Random 09. duben 2008 11:04:39
Úcta - souhlas s Broďanem - záleží na definici. Poud má být úcta spojena s jakýmsi zbožňováním, tak ne, nic takového necítím. Už jsme se o tom bavili jinde, jak kdo dává meči jméno a objevily se historky, jak si ho někdo vzal do postele a ráno mu dal jméno, které si vysnil a tak dále .. . takový meč pak asi visí na zdi a vlastník se mu uklání pokaždé, když jde kolem.
Moje postava je žoldák, takže pro mě je meč jen pracovní nástroj a mám blíž k tomu sedlákovi od Durera. Rezatá věc v zašlé pochvě (dobře mi tak, neměl jsem si ho nechat tak vyleštit, a ta červená kůže taky nebyl nejlepší nápad), co se týče vizuální stránky.

Ale pak je tu ten osobní vztah - vezmu ho do ruky - známá váha, tady ty věčné vrypy na jílci od rukavice, přebroušená příčka, aby zmatněla a můj meč se lišil od těch deseti stejných ve skupině ... takovej starej dobrej kámoš. Trochu obitý, ale to já jsem taky, ale spolehlivý. Vzhledem k nedostatku místa občas skončí v pytli ve sklepě. Ale s úctou.

OT: na obrázcích z německých selských bouří na začátku 16. století vypadá takhle většina pochev. Docela jsem si říkal, jestli to nebylo nějaké typické poškození, vznikající třeba tím, že původně tam bylo kovové nákončí, které majitel buď ztratil, a pochvu proto prodal, nebo utrhl a nechal roztavit na ... na .. no na něco jiného. Ale je to zarážející: když sedlák, tak pochva bez špičky. Možná je to umělecké klišé té doby, jak dát najevo že vidláci se osvé zbraně nestarají. Nevím.

Řezník 09. duben 2008 10:53:04
thorkell(09. duben 2008 10:02:24) : Něco mi říká, že pan Sen no Rikjú měl na mysli spíš velkoúžasnolepý nipounský battlestuff a ne třeba lešenovou trubku, která je jinak zbraní vpravdě excelentní. Nějak si nedokážu představit Dezidera z Karlína, který přijde domů z hospody, na lakovaný stojan pod fotkou Věry Bílé uctivě položí břitvu na gumičce, zapálí tyčinku, pokloní se a jde vyspat vopici...

Cit.: thorkell: "...ke každé věci, předmětu, musíme mít tu správnou úctu a přistupovat k nim tak, abychom je nepoškozovali a byli si vědomi jejich hodnoty." Ano. Můj meč do bitvy má reálnou hodnotu tak 2000,-. Uvědomuju si to. A nechci si ho zničit, protože nemam zrovna na novej. Ehm. Je tohle úcta? :-)

Zbraně se zkrátka těší poměrně různým stupňům úcty a jediný rozumný způsob, jak se chovat, je přistupovat ke zbraním se stejnou "úctou" se kterou to činí jejich majitel. Jedná-li se o vaše zbraně, chovejte se jak chcete. Jsou vaše.

Mimochodem, je asi něco jiného úcta ke zbrani a něco jiného fakt, že jí udržujeme ve slušném stavu...
Broďan 09. duben 2008 10:26:53
Spíš si každý představuje pod slovem "úcta" něco trochu jiného. Úctu bych choval např. ke Svatováclavskému meči, protože je to nejen zbraň, ale i symbol samostatného státu. Údržba zbraně, citový vztah ke své zbrani daný určitými zážitky, romantika, odznak společ. postavení apod., to podle mne s úctou až tak nesouvisí. Ale zbraň připisovaná určité osobnosti, která si zaslouží úctu kvůli svým ušlechtilým činům, ... tak s tím bych slovo "úcta" spojil spíš.
By mne zajímalo, jakou choval úctu ke svému meči tenhle Duererův sedlák:
www.wga.hu...
V užrané či uhnilé pochvě se nejspíš nalézala orezlá hnusná čepel, kterou majitel neváhal zabodnout třeba do hnoje.
thorkell 09. duben 2008 10:02:24
Pan Sen no Rikjú říkal, že "Kdo si neváží věcí a pečlivě se o ně nestará - nezaslouží si slitování." Čímž myslí, že ke každé věci, předmětu, musíme mít tu správnou úctu a přistupovat k nim tak, abychom je nepoškozovali a byli si vědomi jejich hodnoty.
Což je minimum, které se vztahuje i na zbraně...
mlsoun 09. duben 2008 08:03:07
Úctu ke zbrani by snad měl mít každý. Horší snad je když nemá RESPEKT ke zbrani. Možná se nejedná ani tak o chladnou jako o palnou zbraň. Pokud se ztrácí respekt, ztrácí se ostražitost a vznikají úrazy.
Bormi 08. duben 2008 21:36:09
Na úctu ke brani lze nahlížet z několika úhlů, stejně tak jako na zbraň samotnou.
Budu-li psát o zbraních pro historický šerm, lze mít úctu ke zbrani, protože:
a) je to ZBRAŇ - tedy nástroj vymyšlen a vytvořen primárně za účelem zabíjení a mrzačení
b) je to kus poctivé řemeslné práce nějakého šikovného člověka (bohužel ne vždy)
c) je to umělecké dílo (vizuální vjem)
d) je či byl to také odznak společenského postavení
e) mám k ní vypěstovaný vztah - vzpomínky.....
.....atd., atd. určitě by každý mohl připsat nějaký další bod.
Pro mě je zbraň věcí, kterou mám rád a starám se o ní, neboť představuje můj koníček, snažím se jí držet v čistotě, aby mi dobře sloužila a ještě dlouho vydržela a také abych si nedělal ostudu rezavou zbraní. Zároveň se o ní, ale nestarám o nic víc, než o jiné věci, které užívám a které chci mít v pořádku prostě proto, že je užívám a chci, aby mi dlouho a dobře sloužili.
Pokud mi nějaká má zbraň někdy doslouží (ještě se mi to nestalo), jsem ten typ u nějž nastoupí "úcta - nostalgie" a zbraň pak poputuje na "čestné místo na zdi". Rozhodně se staré zbraně nezbavím nebo ji neodložím do tmavého vlhkého sklepu :-). Jinak, nemám problém svoji zbraň komukoliv půjčit k prohlédnutí, pokud dotyčný slušně požádá.
Toť můj názor na úctu ke zbrani.
Jiří z Holohlav 08. duben 2008 19:32:07
Souhlasím s Dantem.Meč byl zbranˇ ,ale i symbol výsadního postavení - vázaného ovšem závazky a zodpovědností,jaksi to tak cítím pořád,je to prostě jiná zbranˇ než sekera nebo kopí.
dantes 08. duben 2008 19:06:43
No, je ta debata taková hodně střízlivá a věcná - přiznejte si kluci tu trochu romantika, který v nás taky je - v někom třeba víc, v někom třeba míň, ale jsem přesvědčený, že každý z vás trochu jinak vnímá, když si (příklad) vezme kuchyňský nůž, aby ukrojil kus chleba, a když si vezme meč. On meč jako znamení výsadního postavení fungoval sice jen ve středověku, už od takového 15-16. století ho mohl mít kdo chtěl (když na něj měl), ale myslím, že takový určitý (nebo neurčitý?) pocit výlučnosti uvnitř nás trochu přežívá pořád.
Mimochodem jestli se nepletu, je kromě žezla, jablka a koruny i meč jako symbol moci součástí korunovačních klenotů.
maser 08. duben 2008 17:51:46
je vtipný, když po sobě čtu příspěvek s odstupem tří let, jak mnoho se v mém pohledu na danou věc změnilo :)
Wothan 08. duben 2008 16:05:08
Já mám vztah ke zbraním v rozsahu od nástroje po umělecké dílo - to podle té které konkrétní zbraně a jejího účelu. Starám se o všechny, protože mé zbraně představují určitou investici a mají-li mi chvíli vydržet a dobře sloužit, potřebují náležité zacházení. Víc mně toho nenapadá.
Broďan 08. duben 2008 15:30:54
Úcta ke zbrani snad ani není potřeba, protože jde o neživou věc, ale běžná údržba je nezbytná. Chladné zbraně mohou být zrezlé a zubaté, vypadají pak sice hnusně, ale jsou přesto stále funkční. To ale neplatí o střelných a palných zbraních, zvláště pak o kuších a lucích. Kdybych se nestaral o kuši průběžně, tak ji můžu na konci sezóny vyhodit. Kdykoliv jsme kuši půjčili na pár dní nestřelcům, tak z toho byla velká oprava (rozcupovaná tětiva, vlhkem odlepené obložení sochy apod.). Z tohoto hlediska se dá pochopit, proč se mezi šermíři používají zjednodušené ojeby, které původní zbraně připomínají pouze z velké dálky.
Blts 08. duben 2008 14:25:16
Vztah ke zbrani je jako ke každé jiné věci. Moc nevím, proč bych se měl k meči chovat jinak než třeba k rádiu, co jsem si taky koupil za vlastní prachy. Je třeba se starat o vše tak, aby to fungovalo. Že nebodam meč do země není tím, že bychom měli nějaký zvláštní vztah, ale proto, že to tomu meči škodí. Stejně tak nenecham rádio na dešti. Meč pro mě není nějakou zvláštní kategorií věci. je to jen věc. Že na něj šáhne někdo jinej než já je mi celkem jedno (jako u rádia, prostě záleží na tom, co s ním dělá)
Mikloška 08. duben 2008 10:02:58
Já měl ke zbrani vždycky stejnej vztah jako k nářádí. Staram se o něj tak aby to fungovalo, ale žádný velký mazlení jako někkteří mí známí za mladejch let.
Hlavně sem nikdy nevystartoval na ty malý smra... děti když si chtěli ošahat čepel.:-)
Knecht 05. březen 2004 23:43:19
Nehledě na to, že narozdíl od romantických filmů se ve skutečnosti průměrný mušketýr k použití chladné zbraně v poli ani moc nedostal - to za něj odnesli chudáci pikenýři a jízda. Ostré železo potřeboval jen při práci a případných rvačkách v táboře, nebo k dobíjení a olupování padlých. Na tyto účely bohatě stačí nůž. V Nepokojných letech, nebo možná v Ospreyi, teď nevím, byla taky citovaná stížnost nějakého velitele, že pikenýři jsou líní tahat dlouhé píky a usekávají je, což prý při pohledu na pochodující jednotku vypadá otřesně, protože každá píka je jinak dlouhá.
mascha 05. březen 2004 12:29:50
tak nevym... teď čtu v Nepokojných letech jak měli velitelé problém s mužstvem - navrbovanci i profesionálními žoldáky. Válka sice trvala třicet let, ale některé pluky se do střetnutí zapojovali třeba i jen jednou za rok, většinu času se přesunovali, ležírovali, sháněli proviant, koně atd. A vojáci ukolébaní bojovou nečinností prý o zbraně nepečovali, často je prohráli v kartách, vyměnili za jídlo, chlast či oblečení. Četl jsem o rozkazu, jímž jeden plukovník vyzíval nižší důstojníky ke kontrolám zbraní a dohlédnutí nad jejich čistotou a funkčností (zřejmě muškety). Takže lemplové byli, jsou a zřejmě dále budou. Težko očekávat od Upplandského sedláčka - zverbovance, že si bude vyfasovaný palaš nějak extra hejčkat, zvlášť když od počátku tažení ho během půl roku v boji nevyužil, zato musel něcím vykuchat ovci, prosekat se roštím, na něčem si urožnit slepici, načež neslavně ještě před jakoukoli šarvátkou umřel na chřipku...
Knecht 26. únor 2004 18:20:53
Oproti dřívějšku jsem se polepšil - meče a podobné zbraně nosím v pochvě, ostatní, třeba sekery za opaskem, případně je pokládám nebo zasekávám do dřeva, s bodáním do země jsem dávno skoncoval. Každá zbraň představuje obvykle to nejdokonalejší, alespoň technicky - etiku nechme stranou - co lidé v dané době vytvořili - přiznejme si, že máločemu věnoval rod Homo s.s. tolik invence, jako výrobě zbraní. Snad jen jejich používání. Už jen proto bychom k nim měli určitou úctu mít.
trener 25. únor 2004 14:06:58
Kain(25. February 2004 10:13:08) : Nelze, než souhlasit. Zbraň nosím v pochvě a nevyžaduje-li to scénář, nebodám ji do země.
Kain 25. únor 2004 10:13:08
Je to jednoduché, já tu úctu nepřeháním, jen dvě věci - je to sice jen tréningová, ale zbraň, musím se na ni spolehnout, takže má být v dobrém stavu, bez zubů, nezeravá. A za druhé je moje a mám ji rád a zaslouží si dobré zacházení (ne založit do sklepa, ale do futrálu a tak)
Kourish 24. únor 2004 18:50:22
maser(23. February 2004 20:16:52) : tak jo ... do strehu hahaha ... diky za prispevek. Rad bych aby se ta diskuze trosku rozhoupala, jednak nam to pomuze uvedomit si pohled tech druhych a treba nas to bude inspirovat.
maser 23. únor 2004 20:16:52
stejně jako na schermu tady padne spousta nazorů, mnohdy si protiřečících.
Pokud můžu mluvit za sebe tak ke svoji zbrani (jednaapůle, té si vážím nejvíc) úctu chovám- ošetřuju ji, nedělám s ní kraviny typu šťourání v zemi a podobných blíže nespecifikovaných hromádek čehosi. Mám k ní úctu jako ke každé zbrani (i když takových střelných zbraní se bojím mnohem víc) ovšem takovou, že se chci naučit bojové umění určené "kdysi" k zabíjení bez toho, abych někomu zkřivil "dnes" byť jediný vlas (i když odřeniny už jsem taky bohužel uštědřil) . Cizí meč si bez dovolení nepůjčuji, stejně tak jako ostatní výbavu. Rozhodně k němu mám větší úctu než k šroubováku.
Tak a teď se do mě puste! :-)
Kourish 23. únor 2004 19:28:39
Jiz jsem toto tema zalozil na scherm.cz, tak i tady bych se vas chtel zeptat, co si predstavujete pod pojmem ucta ke zbrani, co to pro vas znamena? Stojim o nazory ze vsech moznych uhlu pohledu (hostorickeho, soucasneho, luk, kuse, nuz, mec, savle, ostep .....atd.) Diky. Drobcek

webmaster